Nadar

Félix Nadar was the pseudonym of Gaspard-Félix Tournachon (1 April 1820, Paris – 23 March 1910), a French photographer, caricaturist, journalist, novelist and balloonist.

Gaspard-Félix Tournachon, známější pod pseudonymem Nadar (6. dubna 1820, Paříž – 21. března 1910, Paříž), byl francouzský fotograf, průkopník portrétní a balónové fotografie, karikaturista, novinář, spisovatel a vzduchoplavec.Je autorem řady portrétů celebrit své doby, byl také autorem prvních leteckých fotografií na světě. Nadarovy průkopnické pokusy dostat fotografický přístroj do vzduchu odstartovaly éru leteckého průzkumu a fotografie, na níž mnohem později navázalo kontinuální pořizování obrazů Země z vesmíru.

Narodil se v Paříži (ale některé zdroje uvádějí Lyon). V roce 1848 pracoval jako karikaturista pro noviny Le Charivari, ale v roce 1849 si založil vlastní časopisy Revue comique a Petit journal pour rire. Váhal zda má dát přednost medicíně, psaní nebo kresbě karikatur, až jednoho dne dostal od kamaráda fotografickou kameru. V roce 1853 udělal v Paříži své první fotografie, v roce 1858 jako první na světě udělal ve stejném městě letecké snímky z balónu. Byly to vůbec první fotografie ze vzduchu. Tato událost byla zachycena na karikatuře kreslířem Honoré Daumierem.

Během své fotografické kariéry vyfotografoval řadu nejslavnějších osobností své doby, jako byli například Franz Liszt, Charles Baudelaire, Hector Berlioz, Alexandre Dumas, Gioacchino Rossini, Jacques Offenbach, Georges Sand, Gérard de Nerval, Édouard Manet, Gustave Doré, Gustave Courbet a mnozí další. Vyhýbal se využívání rekvizit, aby vynikly portrétované osobnosti. Nikdy portrétované neretušoval, věřil totiž, že vrásky nebo kazy pleti hovoří o duševním rozpoložení daného člověka a zpětně vypovídají o prožitém. Věnoval se též erotické fotografii. Jeho konkurentem na poli portrétní fotografie byl autor levných a dostupných fotografických vizitek Francouz André-Adolphe-Eugène Disdéri.

Pseudonym Nadar používal se svolením otce i jeho syn Paul Nadar. Postupem času se estetické portréty Nadara staly obětí konvencionalizmu a komercializace. Místo velkorozměrných snímků s nejmenšími detaily na mokrých kolódiových deskách se Nadar začal věnovat lukrativnějším carte de visite. V roce 1871 zavřel fotografické studio na Boulevard des Capucines a přestěhoval se do ulice d’Anjou 51. Ateliér začal vést jeho syn Paul Nadar se svou matkou, avšak zaměřil se na zisková a populární témata a zůstal u banální roviny fotografie, kterou dotvářel pomocí dekorativního pozadí, hraných vymyšlených póz a bohatých rekvizit.

Ve Francii dostávají nejlepší fotožurnalisté cenu Prix Nadar, kterou uděluje společnost Gens d’Images